Ryba ryb

Album vyšlo v roce 2000. 'Existuje v kapele nějaká opozice proti možné elektrifikaci?' ptali jsme se jich před dvěma a půl rokem. Tehdy Majerovy brzdové tabulky, jedna z nejsvébytnějších 'domácích kapel', vydaly své třetí album Babí Jan a na nadhozenou otázku odpovídali lakonicky 'Ne'. Bylo dobré to slyšet: protože jakkoli je opakování jistě matkou moudrosti, zároveň v sobě skrývá nebezpečí stereotypu. Na první poslech je nové album skupiny Ryba Ryb 'léčbou šokem'. V ryze akustických krajinomalbách přibyly nové, dosud nezazkoušené odstíny, Tabulky si po letech pro účely nahrávání pořídily bubeníka, přijaly na milost elektrické kytary a do své neuchopitelné hudby vkomponovaly moderní technologie. Studio se stalo dalším nástrojem. Když skupina dva dni po Mikuláši album v Akropoli pokřtila, stálo v druhé polovině koncertu na pódiu hlasité (leč nikoli hlučné) combo. Ale pozor: jak koncert ukázal, základní poznávací znamení zůstala zachována."

(Radek Diestler a Petr Korál, Rock & pop).

Písně:

01 Rybou ryb
02 Paní z vln
03 Černá pastýřka
04 Marianne I.
05 Violetta
06 Lucie & slunovrat
07 Úsvitem
08 Eliška & vítr
09 Ke kameni
10 Oheň v dubu
11 Kotys
12 Volá

MBT: Andrea Landovská, Petr Linhart, Vít Kahle, Antonín Bernard, hosté: Marek Štifter, Pavel Fanta, Tomáš Makovský.

MF DNES, 28.12.2000. Nová deska skupiny Majerovy brzdové tabulky nazvaná Ryba ryb se trochu odklonila od strunného keltského folku, jak jej známe třeba z alb Gabréta nebo Babí Jan. Avšak elektronika je tu použita velmi citlivě, takřka sametově, v podobě rytmických tepů, šumů nebo sférických zvuků. Písně zůstávají, jenom se zahalily do nyvých zvukových závojů a tím získaly ještě větší neuchopitelnost a prchavost. Ale není to samoúčelná zasněnost, do níž se zahaluje třeba irská popová princezna Enya, na to je hlas Andrey Landovské příliš živočišný.

Písně Petra Linharta, který hraje na kytary, mandolu nebo citeru a píše drtivou většinu repertoáru, vyvolávají spíše jakési krajinné obrazy. "A někde na Marsu červeným pískem jde víla," zpívá Landovská v písni Violetta. Skupina, posílená saxofonem Víta Kahleho a baskytarou Antonína Bernarda, podněcuje posluchačovu fantazii také hypnotickými figurami, které se zvolna valí Úsvitem. Varhany ve skladbě Eliška & vítr jsou zase majestátně tajemné. Přírodní motivy, staré legendy či magická znamení - to vše jako by skupina zbavila prachu a znovu vyzvedla na světlo, aniž by přitom zakopávala o klišé nebo se tvářila "stylově". Nikdo u nás takovou muziku nedělá.

Vladimír Vlasák