Velký svět

Jak je velký svět Ivo Cicvárka? Záleží, z jaké výšky se na něj díváme, záleží, kdo se dívá a odkud se dívá. Velký svět je deska, na které Ivo shrnuje svoji tvorbu za posledních víc než deset let. Vždyť předešlé kompaktní písničkářské album vydal poměrně dávno - v roce 2002 - od té doby se jeho obzory dvacátníka rozšířily o nějaký ten kus, jeho svět se zrychlil, zvětšily se hranice neznáma, které lze jen mlhavě uchopit jako sen po ránu. Narostlo  množství osudů, potkaných příběhů, které Ivo zpracoval do svých písní. Zvětšila se odvaha v nahrávacím studiu. Ale možná se i zmenšily Ivovy autorské ambice – jeho deska se až na výjimky vzdává experimentálních ploch koketujících s vážnou hudbou, jako tomu bylo někdy dříve. Písničky z Velkého světa jsou vlastně malé písně. Písně, které nesnaží být ničím jiným než krátkým záznamem pocitu, náčrtem příběhu, základními otázkami po smyslu toho, proč jsme na světě.

      A tento klasický přístup k písňové formě podtrhuje i kapela, která s Ivem jeho album nahrála. Ač složena z vynikajících muzikantů, nikdo se nesnaží strhnout pozornost od základních výpovědí skladeb k bezúčelným hráčským exhibicím. Akustická hudba vycházející ze soudobého moderního folku a soft-rocku tak na první poslech plyne velmi přirozeně a jednoduše, až na ten druhý si poučený posluchač může všimnout, že kytarové doprovody Jana Žambocha vyžadují mistrnou techniku, baskytara a kontrabas Jakuba Šimáně zpívají své vlastní kontramelodie, či rytmizují píseň v kaskádách obtížných rifů, bicí Pospeho odvážně hledají netradiční zvukové možnosti. A klavír Ivo Cicvárka někdy jen tiše klinká zpovzdálí, jindy převezme odpovědnost za hlavní linii písně.  To vše je rozpoznatelné až na druhý poslech, základem stále zůstává jasně plynoucí píseň. Ivo, Honza, Kuba a Pospe nahráli základy společně pod dohledem Ivo Viktorina jako studiovou improvizaci, z níž byly průběžně vybírány nejlepší momenty k další práci. Jemné ornamenty posléze přidaly elektronické či analogové samply a dechové nástroje: saxofony Jana Vašiny, lesní roh Vaška Šmiřáka, tuba Petra Šmiřáka. A nepřeslechnutelné jsou citlivé dvojhlasy Markéty Tulisové.

     Booklet desky je tvořen malbami Martiny Trchové, talentované výtvarnice a známé písničkářky. Když Ivo na jaře roku 2013 viděl její nejnovější malbu Provazochodci, okamžitě věděl, že tenhle obraz chce mít na přebalu alba. Dívka v rudém zlehka našlapující po nataženém laně vedoucí mimo náš horizont. Snad přejde bez pádu a pokud spadne, jen z malé výšky a příliš si nenatluče? I to je jedna z metafor, která nás provází naším velkým světem.

     Co je tedy tím velkým světem Ivo Cicvárka, co na to sám autor?
     „Velký svět začíná symbolicky – písní o zrození života. A končí odplouváním, do neznáma, kam nás provází jen vzpomínky těch, které jednou opustíme. Vše mezi tím je náš osobní velký svět. Svět jako slovo, které se vyskytuje ve víc textech. Ale žádný zvláštní patos v tom být nemá -  spíš trocha ironie a lehkého humoru – když mi bylo dvacet, měl jsem pocit, že to, co mě čeká za nejbližším rohem, bude opravdu veliké. Dneska jsem skoro o dvacet let starší a ten můj velký svět končícího třicátníka je vlastně stále jen malým rybníčkem. Jenže stačí ten prostor znova zkoumat a pojmenovávat očima dítěte - a jak může být jeho objevování dobrodružné!“