Dva divoký koně

Část desky vznikla vzápětí po Magorově náhlé smrti, zbytek takřka po roce, když Dáša našla podobnou uměleckou inspiraci ve známém herci Oldřichu Kaiserovi - a vzácným způsobem se tak na nahrávce mísí smutek ze ztráty milované bytosti a radost z nově nalezeného vztahu. A deska není pestrá jen touto přerývanou "citovostí", ale na rozdíl od předchozích, v podstatě výhradně akustických nahrávek, je tady malebnost i zvuková: v některých písních je jen Dáša s Oldřichem, který s ní hraje na kytaru či housle, jinde ji doprovází saxofon Jiřího Jelínka (ex Psí vojáci, Garáž) a takřka v půlce skladeb hraje s regulérní kapelou, v čele s Joe Karafiátem u kytary a Tomášem Vtípilem v produkci.
Bonusem je videoklip Můj milý (pro přehrání v PC), kterým Dáša i Olda – nebo-li Oldáš, jak je překřtil Vlasta Třešňák – přispěli k debatě o problému bezdomovectví.

Písně:

1. Agregát
2. Divoká láska
3. Labuťák
4. Osudový muž
5. Apokalypsa
6. Magorův hrob
7. Kněz Sváťa Karásek
8. Člověk se narodil svoboden
9. Génius Brikcius
10. Magorův pohřeb
11. Radši se neohlížej
12. Mrd nebo smrt
13. Óda na svět
14. Dva divoký koně
15. Můj milý
16. Pro Dagmarku (verše Ivana M. Jirouse čte Oldřich Kaiser)

videobonus: Můj milý