Seat

Dnes již etablovaný kolektiv Vložte kočku umně kloubí taneční rytmy s elektronikou a psychedelickým zvukem, jsou skvělou koncertní kapelou. Ne vždy je ovšem lehké koncertní zvuk přenést na desku tak, aby si kapela podržela svoji sílu. Ale už od minulé desky TáTa je jasné, že Vložte kočku budou znít trochu jinak na desce a trochu jinak naživo. Strhující energii živých vystoupení nahrazuje na nahrávce rafinovanost práce se zvukem. Ten v případě nového alba SEAT možná trochu kazí dopředu vystrčené piano, naopak ho tvrdí tradičně skvělé bicí a netradičně vynikající basa, speciálně ta je obrovským bodem k dobru. Výborné jsou také pasáže s varhanami Delicia.

Vložte kočku kombinují ve své hudbě téměř vše co jim kdy prošlo ušima, bez všežravého cynismu komponují do své hudby vlivy lidové hudby, folku, rapu, taneční elektroniky i psychedelie. Místo přezíravé namistrovanosti nabízejí tajnosnubný humor, leckdy suchý tak, že ho nelze ani detekovat a nebojí se přihlásit i ke vzorům či inspiracím, o kterých se obvykle nemluví. V písni Láska se ozve neobvyklý odkaz na českou scénu osmdesátých let, kdy skoro na všech folk-rockových nebo bluesových deskách bylo slyšet housle Jana Hrubého, možná ne úplně vědomý, u současných kapel však zcela nevídaný. V dobrém smyslu chytlavý motiv houslí se posléze změní v trademarkový sound Vložte kočku. V patrně největším hitu desky Dvě nebo tři cesty je pak odkaz další, daleko přímější - úryvek z písně Jarka Nohavici Přítel. Texty jsou občas trochu mnohomluvné a v překotném toku slov se mi občas vytrácí smysl, kdykoliv se sdělení trochu zjednoduší (Láska) skladba jakoby poskočí celá nahoru. Zajímavé jsou jiné hlasové polohy, jako přímočarý zpěv houslisty Jiřího Konvalinky (Koně) nebo přidušený hrdelní hlas Kryštofa Kaplana na blízký mikrofon (Pospolu).

Z nahrávky je jasně cítit potenciál kapely, další deska může být o třídu někde jinde. Mám pocit, že i aktuální album by mohlo vlastně znít daleko víc tvrdě, tvrdší a nekompromisnější zvuk by mu zcela jistě prospěl. Tuto možnou polohu naznačí začátek alba se zkreslenou basou. V druhé půli desky mi tento zvuk trochu schází. SEAT je album, které si budete chtít poslechnout víckrát, abyste se v záhadném světě uctívačů pana Schroedingera alespoň trochu vyznali.