Íkaros

Co se stane, když smícháte západoafrický beat kmene Joruba s moravským cimbálem? Nové album pražské kapely Android Asteroid vám dá odpověď. Nese název Ikaros a kapela na něm posouvá svoji hudbu zas o kousek dál, než na předchozím albu, které vzniklo ve Abbey Road Studios v Londýně. Nahrávka tepe nečekanou atmosférou, a přestože je plná tajemných zvuků, je optimistická a plná naděje.

O Android Asteroid jste už asi slyšeli. Jako první česká skupina loni nahrála desku v Abbey Road Studios v Londýně, ve stejných prostorách, kde vznikaly hity The Beatles a dalších legend.  Android Asteroid měli vždycky velké plány a nikdy se nebáli pustit tam, kde by se jiní zastavili. Vždy se obklopovali prvotřídními muzikanty a do každého nového projektu se pustili se záviděníhodnou energií. Nyní paprsky jejich nadpozemské síly míří k dosažení dalšího snu: desky s názvem Íkaros.

    Pokud myslíte na bájného hrdinu, jdete na to správně. Androidí Ikaros se jen posunul o kus dál. Svou pýchu vystavuje na okraji útesu, z nějž jako novodobá celebrita organizuje vlastní tiskovku, aby se vzápětí v supermoderním flysuitu vrhl do hlubin propasti v triku Nosegrab 1080. Takhle název alba vysvětluje producent a rapper Jan Pospíšil.

    Míchaní zdánlivě neslučitelného je pro Androidy příznačné. Bubeník a druhý člen kosmické posádky Tomáš Konůpka si vzpomněl na komplikovaný polyrytmický kruhový beat nigerijského kmene Joruba, kde se hrají čtyři doby do tří. A právě do něj kluci vpustili tklivou melodii moravského cimbálu. „Proč zrovna cimbál?” napadne vás u kapely, která loni několikrát vystoupila na střeše Red Bull Tour Busu nebo na Hip Hop Kempu.

    „Fricek z Mnichova má heligonku, bluesman od Mississippi kytaru nebo piano a my? My máme cimbál. Říkali jsme si, že bychom ho chtěli použít, jen jsme nevěděli jak,” říkají Androidi. A pak to přišlo. Cimbál se vznáší nad nigerijský beatem. Skladba nemá skoro žádný text, ale Jan ještě před nahráváním obešel hudebníky a seznámil je s backstory o dívce, prchající z vypálené slovenské vesnice, která se má v lese sejít se svými milým. Pokud ovšem přežil. Je snad chystaná deska opravdu jen temná, truchlivá a zádumčivá? Prý vůbec.

    Atmosféra, o tu jde na první místě. Cestu k ní Androidi razili prostřednictvím zvukové smyčky, kterou ostatním hudebníkům pustili při nahrávání do uší, aby je vtáhli do nálady. Jakmile byla práce hotová, smyčku vystřihli, a zbyla jen čistá atmosférická hudba dokonalých muzikantů. „Tahle hudba je mnohem dál než cokoli, co jsme kdy udělali,” říkají.

    Deska se nahrávala se ve špičkovém Studiu Svárov pod vedením hudebního inženýra a kytaristy Android Asteroid, Lukáše Martinka. Kromě Jana a Tomáše na něm uslyšíte vokály kosmické Anny Marii Almeidy, baskytaristu Marka Minárika, klavíristu Viliama Béreše a legendárního kontrabasistu Josefa Feča. Jeden track s AA nazpívala jako speciální host i úžasná Yvonne Sanchez. Mastering v New Yorku s držitelem Grammy Tomem Coynem, design desky s jedním z Top 200 světových grafiků Pavlem Fuksou.