Ztracený ve světě - A Tribute to Oldřich Janota

Oldřich Janota je velkou ikonou českého písničkářství a řada umělců ve spolupráci s Indies Scope se rozhodla vzdát mu poctu k jeho jubilejnímu výročí a to na speciální kompilaci nazvanou „Ztracený ve světě – A Tribute To Oldřich Janota “. Písničky od „Muže, který prochází zdí“ (v roce 2000 cena kritiků Žlutá ponorka za celoživotní přínos) na album nahráli: Jablkoň, Traband, Tara Fuki, Fru Fru, Maraca, Čankišou, Jana Vébrová, Žamboši, Květy, Jarret a mnoho dalších.

Tomáš S. Polívka v úvodním slově v albu píše: „Těžko najdete jinou tak mihotavou, zvukomalebnou, snivou, bezčasou a nadčasovou hudbu, jakou jsou písně Oldřicha Janoty. Řadili je k folku, minimalismu, experimentálnímu rocku i alternativě a ony přitom zůstaly bez ohledu na žánr či formu pocitem, náladou, tušením, obrazem, chvěním. Možná proto je mohli po svém uchopit tak různorodí interpreti a ony zůstaly nezaměnitelné. ... „

Na albu se nachází sedmnáct skladeb. Album otevírá Jablkoň s titulní písní celé kompilace, Michal Němec říká, proč si vybral právě tuto skladbu: „Ztracený ve světě, to je taková úplně typická Janotovka... A Janotovky ty já prostě rád.“ Nálada této skladby jakoby předurčuje ráz první poloviny alba, která ctí spíše klidnější podobu písní Oldřicha Janoty. V druhé půli alba postupně přibývá rockovější podoba písní, aby závěr a tečku za celou kompilací udělal Tomáš Kočko, který skladbu Sedm havranů nahrál čistě „janotovsky“, tedy kytara a zpěv.

„... Janota zpívá v jedné ze svých nejznámějších písní „i cesta může být cíl“. Tribute album můžeme brát jako zamávání spřízněných duší poutníkovi. Popřejme Oldřichovi Janotovi, ať ho stále těší hledání. A sami se těšme na další nalezené písně, další doteky nezměrna i pokory jako z veršů zenových básníků.“

Oldřich Janota BIO:

Básník, hudebník, překladatel, vystudovaný žurnalista, v dobách totality noční hlídač či topič Oldřich Janota (*27. srpna 1949 v Plzni) napsal první písně na sklonku 60. let. Nejdříve vystupoval jako osamělý písničkář, později coby člen folk-rockové kapely Pentagram. Folkovou škatulku definitivně přerostl, když v roce 1979 sestavil  dodnes kultovní skupinu Mozart K. V první polovině 80. let se Janota stal jaksi mimoděk jedním z nejpopulárnějších písničkářů, ale věhlas a halas nesvědčil jeho neprvoplánovým vizím. Raději opustil písničkovou formu a v triu s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem se vrhl na novátorské experimenty s přednatočenými pásky. Pak jakoby si dopřál čas na rozmyšlenou. Na přelomu 80. a 90. let se vrátil k akustickým nástrojům a spolu s Irenou a Vojtěchem Havlovými se vydával na výlety do hájemství soudobé „vážné“ hudby. V posledních letech uzavírá kruh a hraje většinou sám s kytarou.

Jaký byl hlavní důvod, že jste si vybrali právě tuto skladbu?

Jarda Svoboda, TRABAND:  Kvůli verši "jako opilý muž na rohu náhle zasažený bleskem/ jsme poznáním podobni zralým plodům/ ale nakaženi steskem". Ale dlouho jsem si lámal hlavu s tím, kdo a komu a proč je tím druhým břehem, dokud jsem to neprožil na vlastní kůži. Setkání s blížencem, který dává směr a smysl jinak divoce a nahodile běžící řece.