Sůl

Ne kulisy, ale situace. Naléhavé písně, které musíte poslouchat, nebo vypnout.  Nová deska Budoáru staré dámy nese název Sůl a vznikala pomalu, tak jak to bývá, když se v kapele rodí mláďata a budují se domy. Skupina vylezla z kotelny na hudební scénu v Brně roce 1998, prošla řadou změn, ale alternativní rock s ní drží krok po celou dobu existence. Necvičený projev, řev, normální oděv,... vhodné pro každý věk jako osobní objev.

Album vzniklo v létě a na podzim roku 2016 v Brně, ve studiu Indies s Broňkem Šmidem.

Autorka, zpěvačka a kytaristka Marta Kovářová popisuje její zrod: "Písničky už nemají šanci vzniknout - když su sama doma s kytarou. Teď už bude vždycky někdo doma! Nejsu už Svobodová a mám dvě děti. Skládám potichu, v hlavě, cestou na vlak, při kojení, než se probudí a už už aby spalo. Dějištěm není Brno, ale vesnice v mrazové kotlině. A kde jsou mé plodné úzkosti? Ztracené v radosti. Tak děkuj - říkají mi. Ale o tom nenapíšeš. Tak radši zazpívám recept na kuře.  A solím mnohem míň.

Tak mi zbyla."

Texty skladeb prozrazují větší nadhled i rozhled, nejsou tolik utopené v slzách, koukají spíš kolem sebe než do sebe. Kromě vlastních textů Marty na desce najdeme např. zhudebněný text básníka Karla Šiktance, Lubora Kasala, výtvarníka Paula Klee a hned dva recepty na divná jídla. I hudba je oproti dvěma posledním deskám méně zádumčivá, hravější. Jakoby se podařilo v Budoáru vyvětrat, ale přitom neopustit původní, domácí recepturu. Osolený materiál umíchal Ondřej Ježek a obalila jej Marta Kovářová.

Budoár staré dámy v sestavě ze 3/5 dámské lámali srdce mužům 10 let a objeli evropský svět. Nyní hrají v sestavě z 1/4  dámské jen ― a o to lépe naplňují duše žen!