Soukromé písně

Pět let po úspěšném debutu Hotel v tiché ulici přichází autorská dvojice Lady a Iva s kolekcí čtrnácti nových písniček pod názvem Soukromé písně. Nahrávka opět pracuje s tichými náladami, s intimními příběhy a akustickými barvami – přesto není aranžérskou kopií předchozího alba. Písničky se opírají o plný kapelní zvuk, prakticky ve všech skladbách mají své výrazné místo bicí, byť velmi jemné. Lada s Ivem se tentokrát plně spolehli na přirozené barvy nástrojů: ať už různých typů kytar, kontrabasu v kontrastu s baskytarou, klavíru či rhodes piana, křídlovky nebo saxofonu. Oproti minulé desce, která byla v poslední fázi dotvořena elektronikou, zvolili k dobarvení celkové nálady pouze akustické možnosti: violoncello, akordeon či vrstvené vokály.

     Klíčem, který soukromé příběhy Lady a Iva odemyká, jsou Ladiny texty plné rozeznatelných, prožitých příběhů a situací, které jsou však zachyceny v příjemné víceznačnosti. Lada se dotýká archetypálních témat dětství, zrození a smrti – činí to však s lehkostí. I píseň o smrti je tak v jejím podání zbavená strachu. Dětství se přelévá v symbol věčného hledání a nalézání, rodina a vztahy jsou kotvou, která nás přirozeně váže ke každodennosti, aniž by nám bránila v rozletu ke krajinám za obzorem. Na desce se opakovaně objevuje motiv pohybu, radostné road movie, soukromé písně, která „pluje, kam chce plout“ a je vysloveno přání, aby nekončila „v propasti času“. A čas sám je námětem, který vysloveně i skrytě tiká v několika dalších písních. Kdo by však čekal náladou smutné album, bude při pozorném poslechu ujištěn, že Lada napsala velmi optimistickou, nadějeplnou desku o hledání podstatných maličkostí!

Lada: „Oproti předchozí desce, na kterou se materiál sbíral řadu let a dotknul se tak několika mých životních a textařských období, je tato pro mě až na výjimky mnohem aktuálnější. Ale stejně jako tehdy, i teď jde o takovou mou kroniku zkušeností, zážitků, příběhů a pocitů. Je ale – doufám – psána způsobem, který je někde na hranici mezi soukromým a mezi sdílitelným a sdělitelným, s občasnými výlety oběma směry. Což platí i obecně pro to, jak s Ivem písně celou dobu děláme – sice hodně pro sebe, ale tak, aby je za své mohl považovat i ten, kdo se skutečně zaposlouchá a dosadí se do hlavní role.“

...rozběh a víc to nechce

odrazit se lehce, vyrovnat

pak nabrat směr a výšku

když konečně víš, kudy se dát

Ale ty jsi pevně připoutaný

bezpečnostním pásem

pevně připoutaný

tobě sen o létání zdá se...

(Sen o létání)

     O hudbu se jako vždy postaral z větší části Ivo, který už v přípravné fázi skládání střídal klavír s kytarou, aby co nejlépe zachytil různorodou duši veršů. Jeden text však nádherně zhudebnil Michal Kosmonaut Šimíček (frontman a tvůrce kapely Nevermore) a pokračuje i spolupráce s písničkářem Slávkem Janouškem, z níž na desce pochází také jedna píseň. Novou vrstvu tvorby pak přináší několik skladeb, kde Lada a Ivo na hudebním kabátu pracovali společně.

    Jádro nahrávky vzniklo živou improvizací ve studiu: folkově-písničkářský naturel Lady a Iva se protnul s cítěním jejich hudebních přátel, kteří se často pohybují v jazzu. Ve studiu se tak objevila podstatná část kvarteta Viléma Spilky: kromě Vilémových kytar si posluchač užije vytříbených bicích Martina Kleibla a saxofonu či klarinetu Radka Zapadla. Na křídlovku improvizuje Jiří Kotača, akordeonové party vymyslel Ondřej Zámečník, violoncella nahrál Ivův kamarád a spoluhráč Pavel Čadek. A konečně celá deska se opírá o střídání výtečného kontrabasu Petra Pospíšila či baskytary Jakuba Šimáněho. Pojetí aranží tak osciluje mezi moderním akustickým folkem a jazzem, přičemž jemných jazzových poloh od minulého alba výrazně přibylo.

Ivo: „Baví mě kombinace vyšlapaných pěšinek a nevyzpytatelné džungle okolo. Zatímco na první desce jsme sázeli na jistotu mnohokrát koncertně obehraných písní, tentokrát jsme postupovali jinak. Ze zhruba pětadvaceti Ladiných textů, které mě niterně oslovovaly, jsme vybrali 14 finálních, bez ohledu na to, jestli už měly hudební ztvárnění či nikoliv. Teprve poté jsme „doskládali“ celé písničky a s mnohými šli do studia dřív než na pódium. Některé z nich se budu muset vlastně teprve znova naučit. Má to jednu výhodu: jako písničkář nejsem spoután žádnou zažitou představou, jak by píseň měla znít. Když mi pak jazzman Vilém řekne, abych změnil harmonii na zajímavější, či ukáže úspornější basový obrat v kytaře, nejsem fixován na letitou podobu písně. Jasně, je v tom spousta hledání a úskalí, ale také spousta inspirující svobody.“

...jsou slunečné dny, kdy mívám jasno

když díváš se na svět, své poznávám oči

jednou je pozdě, atrakce zhasnou

skončilo dětství, i Vidám park skončil….

(Vidám park)

Desku nasnímal a smíchal Jan Košulič ve studiu Divadla na Orlí, zpěvy a některé nástroje točil Jakub Šimáně ve svém domácím studiu. Pečlivost v přípravě desky finančně umožnila úspěšná crowdfundingová kampaň, která potvrdila, že Ladin a Ivův „šanson, pro uši které naslouchají,“ má své věrné příznivce. Ale Soukromé písně, které se v červnu 2017 vydávají na svou cestu do světa, mají potenciál potěšit daleko více posluchačů než skalní fanoušky.

Lada: „Cédéčka hodně poslouchám v autě a odrazilo se to podvědomě také do několika písní na desce, které zachycují zvláštní náladu, jakou rozmazaná okolní krajina ve spojení s hudbou může mít, a kterou mám moc ráda. (…) Soukromé písně přímo vyzývají k poslechu desky na cestách! A může jít o skutečné i obrazné cesty, protože album se dotýká některých zásadních okamžiků, které člověka v našem věku potkávají. Mám pocit, že právě teď se tyhle důležité momenty hodně kupí a pokud nás poslouchají lidé stejně staří jako jsme my, zažívají asi podobné věci a nejspíš taky cítí potřebu si je pro sebe nějak zpracovat. Ale jsou to takové ty věčné obyčejné věci, o kterých se píšou v dobrém slova smyslu obyčejné písně. Přesně to jsou témata našich songů... „

...mrakům zamávám a štěstí není trik

jsem si jistá, na fotkách to mám

chyť ten okamžik, chvíli, kdy se usmívám

Kolem nás krajina ubíhá, letí

slyším se zpívat, i tebe a děti

naši soukromou píseň, píseň čtyř hlasů

a cesta nekončí v propasti času…

(Soukromá píseň)