Desatero

DESATERO tvoří už tisíce let základní pravidla člověčenství. Dvě kamenné desky, které Bůh na hoře Sinaj předal Mojžíšovi. První deska obsahuje přikázání o vztahu člověka k Bohu, druhá deska mluví o vztahu k lidem. Už Mojžíš ty desky ve hněvu rozbil, Hospodin je ale zase obnovil. Tato událost se v dějinách lidstva stále opakuje. Pro generaci našich rodičů, nás i našich dětí jsou tato pravidla zastaralá, nemoderní, obtěžující. I my se zas a znova pokoušíme Boží Desatero rozbít; Stvořitel nám je zas a znova v podobě svědomí vrývá do našich srdcí. 
V dnešním bezpáteřním a do jisté míry morálně pokřiveném světě si opět začínáme uvědomovat, že bytí podle určitého řádu je tisíciletími prověřeným modelem, ke kterému se lidstvo dříve nebo později vrátí. Zásady většiny náboženství mluví stejnou a srozumitelnou řečí.  Jejich pilířem je spokojená rodina a mezi základní mravní principy patří úcta k druhým. Víra představuje jistotu, že naše kroky kdosi směřuje, naději, že krátkým pozemským bytím naše existence nekončí a přesvědčení, že život podle desatera, s hudbou kolem sebe navíc je to nejlepší, co nám „ten nahoře“ mohl dát. 47 slov DESATER dává i dnes možnost volby každému z nás… Magdalena Múčková