Čekání na slunce
O ALBU
AKU-AKU - Čekání na slunce (písně z roku 1988)
Legendární teplická undergroundová skupina, která z kalných vod podzemí vybočovala značnou instrumentální zručností, vycházející ze stejných hudebních kořenů jako např. King Crimson. Naopak syrový a typicky undergroundový zpěv/křik, včetně politicky zabarvených textů neumožňoval kapele vystupovat jinde, než na neveřejných akcích. Repertoár, zachycený na tomto CD je zřejmě tím nejtemnějším a nejponurejším z celé historie souboru a naplno zachycuje bezvýchodnost tehdejší doby.
Písně:
Čekání na Slunce
Moko-Buko
Lidotřesení
Ukolébavka mrtvému děcku
Stagnace
Příběh
Mravenec
Lítací sen
Byrokrat
TT: 38:05
Rok vydání: 2003
Zavřít oči a nechat opadat omítku z opravených domů, zrušit noční benzinové pumpy, zhasnout města, zavřít supermarkety atd. Představit si, že nemám cestovní pas a i kdybych ho měl, že se stejně nikam nedostanu. Bojovat o modrou knížku. Radovat se z kamarádství a na mejdanech pouštět pořád dokola pár stejných, obehraných elpíček. Dávat si pozor před kým a o čem mluvím. Na obzoru žádná změna, stav permanentních kocovin, zákazů, nejistot, křečí a strachů… Teď poslouchej!
Kapela vznikla v Teplicích, v husté a dusné náladě severočeské aglomerace se značnou kulturní tradicí v roce 1987 přerodem z nikdy nepovolené skupiny Utaja Hunata.
Ačkoliv patřili k těm nemnoha dělníkům českého podzemí, kde hráli skutečně často, z pohledu „historické paměti“ zůstala kapela v podstatě nepovšimnuta. I když co jsem je viděl – a viděl jsem je mnohokrát – dokázali v očích publika zapálit ohníčky, které vypovídaly o tom, že ještě není vše ztraceno. A o to v době bolševika dost běželo. Z kapely na podiu doslova sálala energie a vnitřní svoboda, úderné texty na své otevřenosti a přímosti neztratily dodnes. Aku-Aku v undergroundu vyčnívali nejen pojetím hudby, ale i dokonale zvládnutou hrou na nástroje. A každý koncert odehráli naplno, vykřičeli, vyřvali se, nechali se době navzdory unášet omamností vlastní hudby.
V tom čase objížděli spoustu undergroundových akcí, ať už šlo o parníky, stodoly, svatby či zapomenuté hostince, jednou nohou stále nad propastí…
Tato nahrávka pochází z podzimu roku 1988, jiný materiál z té doby prakticky neexistuje. Technické úpravě jsme věnovali tolik péče, kolik bylo jen možné.
Aku-Aku po roce 1989 v podstatě okamžitě upustili od hraní písní s možným politickým podtextem, jako vzpomínku na toto období vydali v roce 1991 studiové LP „Humanquake“ (ProArt). „Nechce se nám být najednou odvážní, to už je teď každej“ řekli pak a vydali se cestou experimentů. Nahrávky z této doby (1992-1994) patří podle názoru muzikantů k tomu nejlepšímu, co kapela udělala. Zatím zůstávají nevydány. Posledním oficiálním titulem bylo CD „Mezi psem a vlkem“, vydané v roce 1995 (Happy Music). Pak už Aku-Aku začali docházet síly a Luděk Zedník skupinu definitivně rozpouští. Po celou dobu její existence nedošlo k žádným personálním změnám.
Cesty hudebníků se rozešly, někteří občas své síly spojí (např. projekt Kocour s řadou známých hudebních osobností) a život jde dál, ale...
Ale Aku-Aku se zaslouží připomenout v dnešní době nejen jako memento umíněnosti a tvrdohlavosti, s jakou šlo i v tehdejší době jít za svým „lítacím snem“, nejen jako vzpomínka na přeplněné venkovské sály, nabité přátelstvím a společným okouzlením z hudby, ale zejména proto, že se – a to především!!! – jedná o výbornou, nadčasovou a originální muziku.
Lábus, léto 2002
CZK
EUR
USD
