Věci / Works (2CD)

Jiří Bulis (1946 - 1993) vtiskl svou hudbou tvář desítkám představení Divadla Na Provázku a HaDivadla. Někdy však psal písně jen pro sebe. Skladatel, žádný extra pěvec, sedí u piana a často spíš dokumentuje než “ztělesňuje” své písně. 2CD Věci obsahuje na prvním CD písně zpívané a na druhém CD skladby instrumentální. Krátký komentář připsal k CD Jan Beránek. Nezpíval melodii, ale upozorňoval, kudy se melodie ubírá. Nepodléhal náladě, jen upozorňoval, že písnička je (např.) tesklivá. (…) Bez skrupulí naznačoval, že tóny by teď měly klesat hlouběji, než dovoluje rozsah jeho hlasu, v dramatických momentech nikdy nepůsobil jako ztělesněná vášeň, vždycky spíš sděloval, kde skladba vrcholí. Na CD kromě hlasu autora uslyšíme zpívat i Jana Vodňanského, Marii Rotrovou, Martu Kubišovou, Mirku Křivánkou a Karla Sháněla.

Délka:

CD 1 - 79:20 min.

CD 2 - 78:47 min.

Jiří Bulis (* 3.10.1946 - † 12.5.1993) - skladatel, klavírista, narozen v Chomutově. Po gymnáziu ve svém rodišti studoval hudební výchovu na pedagogické fakultě UJEP (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, dnes Masarykova univerzita) v Brně (1964-1968) a skladbu u Miloslava Ištvana na JAMU (Janáčkova akademie múzických umění) (1966-1971). V letech 1972-1979 učil klavírní improvizaci na konzervatoři v Kroměříži, po roce 1979 se věnuje pouze kompozici, a to především pro divadla a TV. Jeho spolupráce s malými scénami začala už v roce 1963 v chomutovském Divadle v podloubí: kabaret Růže a dvě kosti stehenní s Bulisovou hudbou soubor hrál i několik týdnů v Praze, v Poetické vinárně Viola, která v té době zahájila svou činnost. V průběhu studia na JAMU se Bulis náruživě zabýval Novou hudbou a jejími technikami – hudbou témbrů, koláží a Musiktheatrem. Po roce 1973 začal spolupracovat s Divadlem na provázku, především s mimem Boleslavem polívkou: Am a Ea – 1973, Pépe – 1974, Pezza versus Čorba – 1975, Poslední leč – 1981 (1982 zfilmováno, režie Vladimír Sís), Seance – 1987, Šašek a královna – 1983 (1987 zfilmováno, režie Věra Chytilová), Terapie – 1985, Trosečník – 1977, Od roku 1977 Bulis píše pro prostějovské HaDivadlo: Bylo jich 5 a půl, Guma, Návrat ztraceného syna, Operetka (spolu s V.Kolářem), Panoptikum, Pouť k milosrdným ad. Pro Činoherní klub Praha vytvořil Bulis hudbu k představením Bouře, Marianiny rozmary, Něžný barbar a Rodina Tóthů (vše režie Ivo Krobot, 1980-1983). Také spolupracoval s gottwaldovským Divadlem pracujících (Komedie o šlechetném husarovi a krásné herečce – po československé premiéře hudba přejata i v dalších divadlech, dále Tragédie člověka a Vzhůru do údolí) a dalšími českými divadly. V několika inscenacích Divadla na provázku vystupoval bulis i jako herec, často jako klavírista. Byl rovněž zkušeným autorem scénické hudby pro TV. Od roku 1977 to bylo více než 30 inscenací a TV filmů, například Faust, Hedvika, Jan houslista, Komtesa Mary, Náledí, Narozeniny, Víc než případ, Zjasněná noc, Zlatý drak a řada dílů oblíbeného seriálu Bakaláři, v němž často využíval hlasu Mirky Křivánkové (režie hlavně Jiří Vanýsek). Vedle toho úpíše Bulis písně, popěvky, songy a šansony na texty světových i našich básníků (včetně vlastních), které příležitostně provádí u klavíru sám – jde o více než 300 písní. Několik zhudebněných básní básní Sergeje Jesenina vydal na malé LP v omezeném počtu vlastním nákladem. Pro TV hudební magazín Studio B napsal píseň Andělé, které potkávám (pro Mirku Křivánkovou a skupinu Ornis). Od roku 1983 byl členem SČSKU (Svaz českých skladatelů a komorních umělců).

V posledních létech života pokračoval Jiří Bulis ve spolupráci s divadly českými i zahraničními (scénické hudby k představením Vojcek, Proces ad.), psal pro televizi, film (Zvláštní bytosti, režie Fero Fenič, ČR 1990), zhudebnil další texty Jana Vodňanského a vrátil se ke svému nejdávnějšímu textaři, Zdeňku Šlajsovi (Místenka k oknu). U příležitosti otevření Kabinetu múz v Brně vydal soukromým nákladem kazetu s výběrem svých songů ve vlastní interpretaci a jako svérázný zpěvák získával stále větší jistotu a popularitu, také díky recitalu pro Českou televizi Ostrava. Právě občasné cestování do tohoto města se mu nakonec stalo osudným, když nezvládl řízení a 12. května 1993 zahynul v troskách svého vozu. Od roku 1997 hrála jeho bývalá mateřská scéna HaDivadlo pásmo jeho písní jako představení Proklatec (režie Arnošt Goldflam - též pro Českou televizi).

Účinkují:

Jiří Bulis - klavír, zpěv + hosté