Prší v prázdném domě

Básnický rap Jakuba Čermáka (Cermaque) poháněný vtahujícími beaty Pavla Kielbergera nabízí na novém albu zuřivý souboj mezi touhou a skepsí, zvědavostí a kolapsem, něhou a únavou.

Prší v prázdném domě. Tak se jmenuje první společné album písničkáře a rapera Jakuba Čermáka (Cermaque) a producenta a bytostného experimentátora Pavla Kielbergera. Rozmach a patos se tu mísí s intimitou a niternou otevřeností. Visuté zahrady rozmanité elektroniky propojují kaskády živelně se valících veršů. A nad vším se vznáší mžení kytarových ploch a odér intenzivního a netrpělivého hledačství.

„V létě 2022 jsme si dali s Pavlem první zkoušku, abychom oživili písně z mé nikdy nehrané rapové desky Lament pro účely její pódiové prezentace. O rok a několik desítek koncertů později už jsem v údrnickém studiu Aluna rapoval vokály do 12 zbrusu nových, tentokrát společných skladeb,“ vypráví Cermaque. 

Jakkoliv desce dominují košaté rapové texty, servírované s příslušně energickou vehemencí, řadit desku žánrově k hiphopu by bylo nepřesné.

 „Určité momenty alba nemají ke klasickému rapu s hiphopově vycházejícím základem daleko, naprostá většina desky ale byla více ovlivněna hudbou, se kterou žánrově nemá tolik společného (progresivní rock nebo abstraktní/netaneční elektronická hudba). Inspirace nejsou doslovné, ale spíš konceptuální nebo čistě technické, " vysvětluje Kielberger a nechává nahlédnout do své tvůrčí metody:

„U elektronické hudby vnímám jako inspirativní střet světů techniky a imaginace. Elektronická kompozice mě učí oprostit se od přemýšlení čistě v rámci not, tónů a akordů, a vnímat spíše barvy zvuků, jejich charaktery."

Má deska téma? „Netuším," přiznává Čermák. „Jestliže moje předpandemické  album Lament bylo svého druhu bohoslužbou za "svět, co čeká na restart", dalo by se o jejím hudebním pohrobkovi snad uvažovat jako o desce ranně postapokalyptické. V proměněném světě jako bych se už nechtěl tolik kutat v pochybách o směřování civilizace a cedit mezi zuby další a další detaily našeho kolektivního selhání. Samospád múz mě vrhá spíš ke kořenům, znovupromýšlení základních zkušeností, počitků, termínů a hodnot. K artikulaci a hájení principů, které, jak pevně věřím, všechny krize přetrvají: jako je něha, vzájemnost, laskavost, odpuštění, ale třeba i touha, hlad a zvědavost, které se zuřivě snažím bránit před skepsí, okolním kolapsem i vlastní únavou."

Čermákův o generaci mladší spoluhráč a tvůrčí fantom vycházející plzeňské scény Pavel Kielberger se kromě produkce a kompozice postaral i o mix celé desky.

Album pak ve studiu JáMor zmasteroval kapelní spřízněnec a orákulum Ondřej Ježek. O výtvarno na přední straně coveru se stejně jako u desky Cermaque: Lament postarala Julie Ježková.

Všechny hudební základy písní byly nahrány v kuchyni bytu na Karlíně během první poloviny roku 2023, všechny vokály a kytary pak byly nahrány během jednoho červencového týdne ve studiu Aluna.