Siluety

Existence skupiny Dg 307 stojí a padá s osobou Pavla Zajíčka, umělce, jehož tvorba daleko přesahuje hranice jednoho uměleckého oboru. K světu kolem sebe se vyjadřuje nejen prostřednictvím hudby, ale rovněž jako výtvarník a především básník. Svoje poetické vize, ke kterým došel od počátečních úderných a provokativních apelů, pak nenechává pouze na papíře. Na části z nich staví repertoár Dg307. K této formě se vrátil po dlouhých letech strávených v emigraci, aby od r.1992 pod hlavičkou Dg 307 stačil natočit tři výborná studiová alba. To zatím poslední, před čtyřmi lety vlastním nákladem vydané Siluety, je nádhernou ukázkou skloubení Zajíčkovy poezie, podepřené jeho charakteristickým sugestivním hlasem, a podmanivé melodičnosti, ne nepodobné postupům jeho dlouholetého přítele, Mejly Hlavsy. I díky jednoduché stavbě jednotlivých písní a na dřeň syrově zahraným partům do sebe vše se vzácnou přesvědčivostí zapadá. Ať je to Zajíčkovo harmonium, baskytara Evy Turnové či předivo Cigánkových houslí a Schillova violoncella. Album Siluety nemá hluchá místa, navíc překvapí pestrostí, ač ze Zajíčkových textů vyzařují jakoby neustále se opakující pocity protknuté neurčitostí a neuchopitelností. Dokážete-li se naladit na tutéž strunu, nebude pro vás úniku. Už jen kvůli emocemi prosycené a neuvěřitelně silné písni Rozlitý vody nelze sesbírat se k tomuto albu dá vracet stále znovu a znovu. Tak jak se k němu vrátila společnost Guerilla Records, která jej nyní vydala v reedici.