Ouředníkovy referáty

Program Ouředníkovi referáty měl premiéru letos v lednu při výroční koncertu v Divadle Na zábradlí (10 let kapely). Vznikl po odchodu bubeníka, tedy opět v zákládajícím triu během několika týdnů. Všechno šlo velice rychle. Na každé zkoušce se udělala jedna až dvě skladby. Některé pak dost zásadně změnili svou tvář, když se začalo pracovat na koncertních finálních verzích. Ve zkušebně se experimentovalo s gramofonem, zvukovými procesory a syntezátory, což je pro živé hraní zbytečně složité. Nakonec se složení ustálilo zpět na standardní base, kytaře, saxofonu a předtočených základech na ipodu. Novinka jsou analogové klávesy a dva kotle, které však nejsou používány místo bicí soupravy.

Referáry jsou koncepční pořad - vlastně jde o adaptaci knihy Europeana Patrika Ouředníka (s jeho oficiálním souhlasem). Tomu se podařilo geniálním způsobem popsat dějiny dvacátého století. Míchá zásadní i banální motivy v podivnou mozaiku, která až s odstupem vykreslí fatální celek. Obskurnost tohoto počínání nemohla nechat Skrytý půvab byrokracie chladným. Europeana je podána jako soubor čtrnácti referátů v přesně daném pořadí. Na počátku převažuje volnější forma s větším podílem improvizace a teprve od třetiny lze mluvit o jasnější písňové formě. V posledku nechybí ani několik písní, které patrně pro svou hymničnost zůstanou v repertoáru i po opuštění tohoto programu...

Po několika koncertních provedeních (hrálo se průměrně jednou měsíčně) se celý program podařil jednorázově nahrát při zkoušení osmistopé zvukové karty. Vše odsýpalo, málokrát se začínalo podruhé. Playbacku se využilo zcela minimálně a to jen z důvodu nedostatku mikrofonů.
Mix nahrávky byl svěřen Ondřejovi Ježkovi (OTK). Stačili na to dva dny. Ježek některé drobné motivy skladeb zvýraznil jiné potlačil, takže výsledek zachovává ducha koncertních verzí, ale přeci jen je jiný.

Obal namaloval na kartón Jakub Žid (zpěvák SPB), nutné texty napsal na psacím stroji a dle potřeby zvětšily v copycentru. Snadno a rychle, bez počítače. Pak stačilo vše nastříhat a vlepit na kartón. Obal 1:1 byl hotov. Bourek jej po scanu pomohl zasadit do šablony tiskárny a mohlo se vyrábět.

Album vychází ve formátu CD, ale to je součástí obalu 12” vinylu na kterém jsou tři jiné verze skladeb než na CD a navíc dva remixy (jeden od Bourka ze Sporta, druhý udělal Ondřej Ježek). LP je vylisované jen z jedné strany, na druhé není ani gravírování, takže jde o českou raritu. Samostatně se CD nebo 12” EP koupit nedá.