100°C

100°C se od roku svého založení, tedy 1996, postavili na pódia s tisícovkami posluchačů pod nimi. Vydali dvě úspěšné desky, kterých se prodá přes 7 tisíc kopií. Natočili několik videoklipů a hráli nejen na všech velkých akcích u nás, ale i na různých místech Evropy...

Od hardcoreových kořenů ve druhé polovině devadesátých let zvuk kapely posunul vliv DJe At Worka. 100°C začali hrát styl, kterému říkali mana. Jméno vzešlo z biblické energie, která se snášela z nebes. Funkem, drum and bassem a reggae okořenili svou hudbu natolik zdárně, že se o kapele vědělo jako o objevu po celém západě Čech. 100°C ale chtěli dál. Zúčastnili se proto talentových soutěží od Jim Beam Music přes soutěž Můza po Coca Cola Popstar. V prvních dvou jmenovaných se sice umístili na stupních vítězů, ale nikdy nedosáhli úplně nejvyšší mety. To se změnilo právě se soutěží Coca Cola Popstar.

Porota složená z osobností jako Jan P. Muchow, Tomáš Vartecký nebo Miro Žbirka, uznala kvality 100°C a vyhodnotila jejich hudbu mezi stovkami konkurentů jako nejsvěžejší. Poté kapela nahrála debutové albaum Evergreen ve studiu Moskva na Barrandově a čekaly ji desítky rozhovorů pro novináře... Následovala šňůra 15 koncertů v roce 2004 s kapelou Support Lesbiens. 15 vystoupení vidělo celkem 50 tisíc lidí. Poté si 100°C poctivě odjeli vlastní velké turné k desce Evergreen. Kapela nasadila neuvěřitelné koncertní tempo. K albu Evergreen natočili 100°C dva videoklipy, první k hitovce Azataki, druhý ke skladbě Boring.

Po roce a půl bylo načase na druhé album. 100°C přišli na podzim roku 2005 s deskou provokativně pokřtěnou na „Collage“. A koláž to byla ne ledajaká. Inspirováni dubem, ragga, funkem, britskými kytarovkami a elektronickou hudbou, zmátli některé hudební kritiky natolik, že hodnocení desky se pohybovalo mezi nadšením až po pouhé prohlášení, že koncertní zvuk kapely nebyl překonán. Debaty na tohle téma ukončilo následné turné, ve kterém 100°C navštívili desítky českých i slovenských měst, aby ukázali, že jejich sound je pořádně chytlavý a energický. Fanoušci pochopili a deska, na které spolupracovali ve studiích Sono a Gunjah například Petr Míkovec a Vašek Horák, si u nich získala stejnou oblibu jako debut.

V roce 2008  vyšlo třetí album Brant rock. O produkci desky se postaral Ecson Waldes, majitel ceny Anděl Akademie populární hudby v kategorii dance a hiphop (v roce 2004). V roce 2014 pak zatím poslední řadové album Freaky Boys.