Flair

Ensemble FLAIR

Svým nástrojovým obsazením a přítomností sólové zpěvačky vychází FLAIR z moravské lidové tradice: zde se všichni členové FLAIRu narodili, zde žijí a zde naplňují svět hudbou a zpěvem.

Obsahem přináší FLAIR symbiózu hudby lidové a hudby vážné. Stálé obsazení muzikantů bez alternací má spět k sehranému a sezpívanému “Flairu”, který vychází tak trochu z Leoše Janáčka, z Bély Bartóka, ale i z odkazu karpatských hudců, budapešťských i bukurešťských Romů a v neposlední řadě ze skladatelských kreací svého uměleckého vedoucího.

Ve stádiu prvních měsíců FLAIRu lze poetiku jeho jednotlivým členům přiřknout takto: barevný a verzatilní hlas Kláry Obručové bude oscilovat mezi valašským folklorním festivalem a nočním klubem někde v Rumunsku, housle Petra Valy budou střídat jednoduché, avšak o to těžší rovné tóny s šestáctinovými notičkami závratných rychlostí, klarinet Jiřího Pivovarčíka bude lkát zaslzelou východoslovanskou duší i štěbetat po maďarsky, Jiří Pospěch bude tu lidový kontráš, tu zase sólový violista medově zabarvených tónů, kontrabasista Lukáš Švajda bude tvrdit muziku od tembrů ryze táborových přes rychlé osminové doprovody až po smyčcová sóla nebezpečně blízko kobylce. No a nakonec: uměleckému vedoucímu Janu Rokytovi zbudou nejen všechny ostatní nástroje, ale i starost (ale především radost!) psát a upravovat. A bude tak činit nejen k potěše své zpěvačky a svých muzikantů, ale i k potěše všech posluchačů, fanoušků a fanynek, jejichž srdce si FLAIR během své existence získá.