Neřež

Historie skupiny Neřež
 
Hudební skupina Neřež vznikla jako volné pokračování legendárních Nerez. V roce 1998 z Kapely Jaromíra Nohavici přechází do Neřež Vladislava Hořovská, Vít Sázavský, Zdeněk Vřešťál a Filip Jelínek. Skupina doplňuje na post bubeníka Davida Uhra a později hraje v prvním obsazení Neřež ještě saxofonistka Martina Fialová a kytarista Miroslav Chyška. Tito hudebníci natáčejí v letech 1998 a 1999 pro společnost EMI Czech Republic 2 alba: Neřež a především Neřež – Nebezpečný síly.
 
V roce 2001 podepisují Neřež smlouvu s BMG Ariola a nahrávají album Ještě jednou. V sestavě kromě Vřešťála a Sázavského figurují v té době zpěvačka a violoncellistka Magda Škardová a bubeník Pavel Plánka.
 
Po dvou letech se složení Neřež opět mění, nejprve na trio Vřešťál, Sázavský a Benešovský, později se na místo bubeníka se vrací David Uher. Tato sestava natáčí v roce 2004 pro společnost Indies album Jednou měř, 2x Neřež, které je vlastně skrytým dvojalbem – kromě hlavního alba mohou návštěvníci tehdejších koncertů Neřež získat i bonusový disk Nášup, pro který je v bookletu alba připravena kapsa. Dochází tak k aktivnímu propojení posluchačů nahrávek Neřež a návštěvníků koncertů, protože jedině majitel specielní kartičky z obalu hlavního alba může získat druhý disk, a to pouze na koncertech skupiny. Právě tímto krokem se Neřež přiřazují ke kapelám, pro které už přestalo být vydávání nových desek tím nejdůležitějším v jejich kariéře. Přednost budou mít od této chvíle koncerty a CD se budou prodávat především jako doplněk živé produkce. Společnost Indies je také posledním velkým vydavatelem, u kterého skupina vydává desku. Všechny další nahrávky produkuji Neřež ve vlastní režii.
 
V roce 2007 vzniká možná nejzajímavější album Neřež – vánoční kolekce Slavná věc. Nahrávka obsahuje písně, které spojuje jediné téma: Vánoce a věci k nim patřící. Nezpívají je zpěváci, ale prostřednictvím jejich hlasů si můžete poslechnout příběhy Prskavky, Vánočního stromku, Balicího papíru, Rybích kostí, Vloček, Jmelí, Dárků a dalších předmětů, které si neodmyslitelně spojujeme s Vánocemi. Mezi písničkami zní občas hlas „lidového podkrkonošského vypravěče“ Helmuta Hružvavy, který nám třaslavým hlasem ze záhrobí vypráví o tom, co už není... Mystifikace jako od Cimrmana, legrace při zachování zvláštní nálady vánočních lidových zvyků a písní. Parodie na „vánoční“ alba popových hvězd a zároveň krásné písničky. Novým členem skupiny se stává hráč na klávesové nástroje a písničkář Raven.
 
Rok 2010 je pro Neřež velice zásadní. Zdeněk Vřešťál dostává nabídku od tvůrců filmu podle stejnojmenné knihy Michala Viewegha Román pro muže. Hudbu k tomuto filmu skládá Zdeněk Vřešťál a Neřež už v novém obsazení. Na perkuse a flétny hraje Robert Fischmann a na klávesy Vít Beneš. Neřež tak získává dva instrumentálně velice zdatné spoluhráče a také dva další zpěváky. Od této chvíle zpívají v Neřež všichni členové, každý hráč hraje minimálně na dva hudební nástroje a tyto možnosti se odrážejí i v nových písních, které skupina připravuje na své šesté studiové album. Film Román pro muže je, stejně jako jiné filmové adaptace Vieweghových knih, velice slušně navštěvovaný a diváci mají možnost slyšet hudební motivy od Neřež i závěrečnou píseň Jednou tu nebudeme v podání Miroslava Donutila.
 
V roce 2010 vychází také kompilace Vřešťáloviny, aneb To nejlepší z nejhoršího, což je výběr všech možných „hudebních poklesků“ z dosud vydaných desek Neřež a Zdeňka Vřešťála, které jejich autor doplnil třemi novými skladbičkami – pseudofolklórní písní Sponzoři a revizoři, retro swingovkou Klapka a pohřebním kouskem Jistota. Tato kompilace se neprodává, její autor ji rozdává jako bonus ke všem prodaným CD při koncertech Neřež.
 
Oba dva hlavní protagonisté Neřež si sestavili ke svým padesátinám retrospektivní výběry: Vřešťál v roce 2006 Do posledního dechu a Sázavský v roce 2008 Vít Sázavský - Nerez 1982 – 2007 Neřež.
 
Vít Sázavský stále častěji spolupracuje i s českými divadly. Podílel se například na tvorbě hudební složky představení malované na skle v českobudějovickém Jihočeském divadle, Balada pro banditu v jihlavském Horáckém divadle nebo Trampoty brouka Pytlíka v kladenském divadle Lampion.