Karel Vepřek

Karel Vepřek (*1961, Praha) sám sebe skromně označuje za „málo známého introvertního písničkáře“. Pravdou však je, že už v 80. let se stal výraznou osobností tehdejší neoficiální folkové scény. Poprvé se představil publiku jako host na koncertech Vladimíra Merty a Oldřicha Janoty, později v rámci festivalu v Ondřejově po boku Dagmar Voňkové či Vaška Koubka. Ve vlastních textech i zhudebněné poesii se citlivě dotýká témat života a víry, ale stejně vlastní je mu i nevázané veselí „poetické putyky“. Karel Vepřek studoval na Pedagogické fakultě University Karlovy a na ČVUT. Za totality se živil v dělnických profesích. Pracoval také jako kulisák v Činoherním klubu. Do roku 2015 byl redaktorem Českého rozhlasu, pro který připravoval pořady Hovory o víře, Výzvy přítomnosti či Prameny a proudy. První Vepřekovo CD Nebe dokořán (2001) obsahovalo písně, vybrané z původně vlastním nákladem vydávaných demo alb Sestřičko, nezavírej vrátka (1999) nebo Píseň sen (2000). Následovaly tituly Artinodhás (2004), Želví sny (2006) a Najdem den (2010). Na zatím poslední desce Blázen jsem ve své vsi (2018) jsou shrnuty zhudebněné básně Bohuslava Reynka. V letech 1997 až 2003 Vepřekova kapela Chudák paní Popelková splynula se skupinou Svatopluka Karáska Pozdravpámbu, společný repertoár zachycuje deska Halelujá (1999). Vepřek vystupuje také jako člen volného sdružení Osamělí písničkáři, v dobré společnosti Jana Buriana, Jiřího Smrže nebo Petra Linharta.