King’N’Doom je unikátní autorský projekt Pavla Šmída a Martina Pira a
jejich nahrávacího studia a labelu Rustical Records. Hudební inspiraci
čerpá z živého dialogu mezi africkými a českými muzikanty. Vše začalo
setkáním se senegalským velikánem Cheikhem Lô v rámci Czech Music
Crossroads a Colours of Ostrava 2018. Nahrávka Jah’rabi, která vznikla
spontánně na místě v autě se stala prvním impulzem k natočení celé desky,
na které se následně podílelo nespočet zahraničních i českých hudebníků.
Příběh, kterému bychom neuvěřili, kdybychom při tom nebyli.
Tahle hudba vzešla z nečekaného setkání, okamžiku, který nevymyslíš,
navázaného přátelství a splněného snu dvou mladých českých hudebníků,
skladatelů a producentů – Martina Piro a Pavla Šmída – až po uši
zamilovaných do africké hudby. Několikrát navštívili Festival au desert
a Festival-sur Le-Niger v Mali, cestou do Timbuktu stopovali lodě na
řece Niger, přespávali v domech Ali Farka Tourého a Salifa Keity,
poznali spoustu západoafrických hudebníků, ale říct jim tehdy, že
chvíle, na kterou čekali, chvíle, kdy s nimi společně usednou s
nástroji, přijde v roce 2018 na showcase festivalu a konferenci Czech
Music Crossroads v Ostravě, asi by se vám vysmáli. Jenomže, jak dobře
víme, o tom je život, a zvlášť ten muzikantský, stojící dost na
okamžicích, kdy jiskra přejde v požár, který nelze uhasit. Když se na
předměstí Dakaru v domě senegalského zpěváka Cheikha Lô uprostřed oběda
Zlata Holušová, ředitelka festivalu Colours of Ostrava, s Sheikhem
dohodla, že přijede do Ostravy s kapelou koncertovat, nemohla tušit, že
zároveň na Crossroads, kde patřil k vzácným hostům, budou také Martin s
Pavlem. A že s sebou přivezou svou reggae verzi západoafrické milostné
písně Jarabi. S Cheikhem se potkali u karavanu, vlastně mobilního
nahrávacího studia Milana Cimfeho ze Sono Records, vyhlášeného studia,
kde natáčel David Bowie, A. R. Rahman nebo tuarežská skupina Tamikrest,
poslední léta spojeného také s
masteringem alb labelu Glitterbeat Records. Povídání přešlo v jamování,
kdy se Cheikh Lô bezprostředně, způsobem vyrážejícím dech, přidal
zpěvem do právě puštěné Jah'rabi. Na otázku, co to natočit, se jen
usmál a už do mikrofonu, hned na první pokus, až všichni přítomní
zkoprněli, vystřihl snad ještě úžasnější verzi a výsledek s úsměvem
uzavřel lakonicky: „C'est fini.“
Jestli do té chvíle existovala možnost uhasit v hlavách Martina a Pavla
zažehnutý požár, načatý příběh písně Jah'rabi něco takového prakticky
vyloučil. Pár dnů na to, na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad
Oslavou, hned po koncertu malijského Tria Da Kali, přemluvili zpěvačku
Hawu 'Kassé Mady' Diabaté a hráče na bass ngoni Mamadou Kouyatého k
nočnímu natáčení ve svém studiu Rustical Records. Skladbě Jah`rabi se
tak dostalo dalšího fenomenálního hlasu a do finále nakonec později
dospěla se senegalským hráčem na sabar Leopoldem Lô a Moustafou
Kouyatém s ngoni. Konečnou podobu, na které se podíleli další afričtí a
domácí hudebníci, získalo album ve studiích Rustical Records a Sono
Records. Možná vám to přijde divné, ale věřte, že v České republice,
malé zemi uprostřed Evropy, se podobných hudebních snů podařilo uvést
do reality minimum, v takovém africkém rozsahu, zahrnujícím hvězdná
jména zvonící v uších, vlastně ještě žádný. Navíc podtržený příběhem,
kterému, jak říká Pavel, by asi neuvěřili,
kdyby u něho sami nebyli.
Jiří Moravčík
"Album King’n’doom není jen zásadní událostí na české hudební scéně.
Kdyby se o něm dozvěděl dostatečný počet vlivných lidí, věřím, že by
mohlo zabodovat i v mezinárodních žebříčcích. Vždyť pozoruhodné je už
úvodní setkání legendy africké hudby Cheikha Lô s Hawou Diabaté,
představitelkou mladší generace, dcerou slavného afrického otce a
členkou cenami ověnčeného Tria da Kali. K tomu si přidejte dva nositele
jiného slavného příjmení Kouyaté a další hudebníky z nejzásadnějších
západoafrických hudebních velmocí Senegalu, Mali, Burkiny Faso a
Pobřeží slonoviny. A ještě pozoruhodnější, než tato hvězdná sestava je
samotný fakt, že si album vymysleli a produkovali dva nadšenci z Brna,
a to tak geniálně, že z nahrávky vůbec není cítit středoevropský
provincionalismus. Ať už se soustředíme na ostré elektrické kytary,
africké perkuse nebo na bicí, na které v jedné skladbě hraje další
Brňan Pavel Koudelka, všechno má výtečný zvuk, všechno působí
důvěryhodně. Projekt King’N’Doom je možná až příliš mezinárodní na to,
aby sbíral české výroční hudební ceny, ale přesto bych mu je velmi
přál. "
Milan Tesař