Horňácká muzika Miroslava Minkse

Horňácká muzika Miroslava Minkse.

Muzika čerpá jednak ze sběrů písní Martina Zemana, Františka Bartoše, Františka Sušila, učitelů Martina Práška, Luďka Mikáče a Rudolfa Kynčla, ale především z vlastních sběrů. Kromě notových záznamů má k dispozici i množství nahrávek starých hudců a zpěváků, které jsou pro jejich hudební zpracování velkou inspirací. Vybírají písně a jejich varianty, které jsou méně známé, nebo úplně zapomenuté.

Pár slov primáše muziky Miroslava Minkse:
„Zvláště oblíbené jsou v muzice písně z Nové Lhoty, Javorníka a Suchova. V mých nahrávkách jsem v poslední chvíli stihl zachytit především zpěváky, kteří prezentovali svůj repertoár osobitým způsobem, přesvědčivě a přímočaře. Bohužel ani v jedné ze jmenovaných obcí se nedochovala původní muzika, která by se dočkala jakéhokoli zvukového záznamu, o způsobu hry máme jen zprostředkované informace především od zaznamenaných zpěváků. Proto je jedna z našich hudebních snah také jakási rekonstrukce způsobu hry starých hudců……Vybíráme takové písničky, které nás vnitřně oslovují, možná jsou to podvědomě právě ty, z nichž je cítit cosi silného a pravdivého z doby dávno minulé. Snažíme se hrát co možná nejjednodušším způsobem, zbytečně nepřearanžovat a nepřeharmonizovat zajímavé melodie, dáváme spíš důraz na regionální čistotu a to ve všech jejich formách".

Nepřehlédnutelnou je v muzice výborná zpěvačka a všestranná muzikantka Jiřina Miklošková, která se řadí mezi nejlepší horňácké zpěvačky, jakými jsou například Kateřina Ďugová nebo Anna Kománková. Příjmení Miklošek je mezi znalci horňáckého folkloru známé, především díky jejímu dědovi Janu Mikloškovi, dlouholetému hudci a zpěvákovi horňácké muziky Jožky Kubíka a v začátcích svého muzikantství také členem již zmiňované selské muziky Jana Ňorka z Hrubé Vrbky.

Miroslav Minks - primáš, zpěvák a sběratel lidových písní se narodil na Horňácku. Od dětství  jej ovlivňovaly především originální tradiční harmonicky bohaté a melodicky zvláštní hudební formy. Písňový repertoár poznával  v podání matky, zpěvačky a lidové výtvarnice a později mnoha dalších interpretů horňáckých písní, jakými byli Anna Šáchová, Anna Okenčáková, Matěj Miškeřík a Josef Pešek.

Cenným inspiračním zdrojem, který se dnes snaží nadále rozvíjet, se pro něj stal odkaz lidových hudců a celých jejich rodů Trnů, Ňorků, Kubíků, Miškéříků. Od poloviny 80. let začal již zcela programově sbírat a zaznamenávat na zvukové nosiče v obcích Velká nad Veličkou, Nová Lhota, Javorník, Hrubá a Malá Vrbka, Kuželov a Suchov. Podařilo se mu tak uchovat jejich autentický neopakovatelný projev. Výjimečnost nasbíraného materiálu dala podnět k vydání zvukových nosičů těchto záznamů: Zpívání z Horňácka /Indies 1998/, Pesnyčky ze Lhoték /Gnosis 1998/, Teče voda, teče /Aton 1999/, Jura Hudeček z Velké /Aton 1999/. Zpívání a vyprávění z Kuželova /Horňácké sdružení 2006/, Horňácké slavnosti 1957-2007 /Obec Velká nad Veličkou 2007/. Nasbíraný materiál konfrontoval se sbírkami Františka Sušila, Františka Bartoše a Martina Zemana. Postupně poznával dílo nejvýraznějších osobností české klasické moderní hudby Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů  a Vítězslava Nováka. Tito skladatelé našli v lidové hudbě významný inspirační zdroj a dokázali ho tvůrčím způsobem přehodnotit a vytvořit vlastní osobitý styl, v němž se původní impulsy výrazně odrážejí.  Od roku 1982 vede vlastní hudeckou horňáckou muziku a snaží zúročit své poznatky z dlouhodobého výzkumu lidové hudby a zpěvu. Při interpretaci lidových písní vychází se svou muzikou z hluboce zažité tradice a osvojení si stylu starých horňáckých hudců.