Začal vystupovat v první polovině 70. let. V letech 1977-79 hrál s Jakubem Nohou a dalšími hudebníky v pražské skupině Pentagram, v letech 1980-83 byl hlavní osobností souboru Mozart K, který patřil pro své neobvyklé nástrojové obsazení (kytara, harmonium, mandolína, saxofon, bicí) a magicky působící Janotovy písně k nejpozoruhodnějším folkrockovým formacím své doby. V letech 1983-85 spolupracoval s kytaristou Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem a vytvořil s nimi velmi osobitý tvůrčí koncept, využívající především podnětů minimální hudby. Na přelomu 70. a 80. let Janota vystupoval s Irenou a Vojtěchem Havlovými (hráli na violy da gamba) a jeho pojetí hudby se velmi přiblížilo tvorbě z okruhu new age. Vyšla mu alba Oldřich Janota, Neviditelné věci (obě 1990), Žlutě (1994), Sešité (1997), Podzimní král (2000), 2CD High Fidelity (2001), 2CD Jako měsíc (2003). Byl členem improvizačního sdružení Jiná rychlost času (album Hvězdná mapa, 1993). Starší textová tvorba je obsažena v publikaci Ty texty (1991).