Černý Miroslav

Hudební dráhu Miroslava Černého můžeme sledovat od poloviny osmdesátých let, kdy působil jako kytarista v několika alternativních a undergroundových skupinách. V devadesátých letech se začal zabývat stavbou hudebních nástrojů a organologií, což je jeho období fascinace akustickým zvukem. Po roce 2000 začal spolupracovat s režisérem J. A. Pitínským na scénické hudbě pro česká divadla. Do dnešní doby vydal několik desek ve spolupráci s Petrem Niklem a Františkem Skálou, s nimiž účinkuje. "Surrealistická opera Frankenstein" představuje neznámou polohu Černého hudebnosti. V jednotlivých obrazech zde vedle sebe a do sebe staví jakoby vytržené obrazy snů. Vše za velkého zvuku Divadelního symfonického orchestru a Filharmonie Bohuslava Martinů. Tak, jako je nepřítomný kompoziční rámec celého díla, stejně tak chybí vnější sémantika libreta, o které se podělily texty Adolfa Wolfliho, Denisy Míčové a Petra Váši. Výsledek díla působí jako hra a souhra zvuků, kde se neobjevuje jasná kontura melodií, rytmů ani harmonie, vždy však v jakési dramatické a sugestivní scénické délce, která má podle slov Černého "poskytnout posluchači zvukovou koupel".