Jablkoň má různé tváře
Michal Němec (1949) zpěv, kytara
Služebně nejstarší Jablkoň (jediný ze zakládajících). Po odchodu Bellmanna téměř výhradní autor hudby a textů. Je největší, nejtěžší a nejsilnější, náleží mu proto funkce prezidenta všeho Jablkoňského.
Dokud mu samet neumožnil věnovat se hudbě profesionálně, dělal traktoristu, kombajnéra, technika v televizi, pošťáka, kominíka, montéra komínových vložek atp. Jeho posledním civilním zaměstnáním bylo topení v kotelně. Vedle toho, že kdysi sám hrál volejbal, byl dlouhá léta trenérem děvčat a je držitelem několika titulů mistra republiky. Hrával i ragby a spoustu dalších sportů, protože je hravý. Kromě jiného studoval i skladbu a dirigování.
Rád přemýšlí o ničem, ale příliš se mu to nedaří. Ostatní koníčky si nechává do důchodu, nebo příštího života.
Martin Carvan (1964) akustické kytary, sbor
Služebně přibližně druhý nejstarší člen Jablkoně. Nenápadný muž, velmi nápadně hrající na kytaru. Po slivovicovém puči v roce 99 se dosadil do funkce provozního ředitele skupiny.
Kytaru vystudoval a teď na ni hraje a hraje a učí. Do Jablkoně vešel rovnou z AMU na doporučení profesora Štěpána Raka. Je členem různých vážnohudebních komorních seskupení a vystupuje i sólově. Navíc řediteluje Základní umělecké škole. Protože i on je hravý, také rád sportuje (hlavně tenis a volejbal).
Je vytrvalým řidičem; zaspal pouze jednou. Zrušil auto i příves, ale Jablkoň zachoval. Díky, Martine.
Johnny Jůdl (1974) baskytara, fagot, el.kytara, zobc.flétna, sbor
Hned po svém příchodu dostal funkci plavčíka a tu si udržel. Své holohlavé nadřízené provokuje dlouhými vlasy a drzými laufy na některý z nástrojů. Basuje, kytaruje, fagotuje a zobcuje jakoby se nechumelilo.
Na Pražské konzervatoři vystudoval fagot a svůj čas spravedlivě rozděluje mezi hudbu a spaní. Hraje také se skupinami Trilobeat a Kujooni ze Slaného a v různých komorních formacích, zaměřených na vážnou hudbu. Nejenže umí, ale navíc ještě učí. Neuvěřitelné.
Občas si dá týden hladovku (při ubývající Luně) a stává se slaboučkým jako věchýtek. Přestože nesportuje, je pochopitelně také hravý, neboť bez toho to v Jablkoni nejde.
Petr Chlouba (1961) bicí, perkuse, vibrafon, klávesy, akordeon, sbor
Protože ostříháním se dohola projevil dostatek vkusu, byl při nástupu jmenován šéfem bicí sekce. Od svého předchůdce převzal cit, hravost, hubenou postavu a stravovací zvyky. Na rozdíl od něj přitvrdil a dupák šlape v pravém gardu.
Vystudoval bicí, bubnoval s Originálním pražským synkopickým orchestrem (OPSO), hrál na vibrafon a ve freejazzovém "Triju". Občas zaskočí i mezi frakouny do vážných sfér, občas napíše krásnou symfonickou kompozici. Přes svůj osobitý humor má pověst jednoho z nejpřísnějších bubeníků v Evropě.
Jeho povoláním, zaměstnáním i koníčkem je hudba. Má rád zkratky (často velmi, velmi dlouhé).
Anna Duchaňová (1979) zpěv, saxofon
Anička je nejmladším, nejkrásnějším a nejživějším členem skupiny. Navíc také vášnivě saxofonuje a zpívá až třísky létají, či naopak srdce usedá.