Martin Hrbáč

Primáš, skvělý houslista a výtečný zpěvák, ale rovněž výborný kontrabasista; pokud je obecně pokládán za přímého pokračovatele osobitého horňáckého primáše Jožky Kubíka, je to ocenění i konstatování skutečnosti. Martin totiž patří k dnes už vzácné (dalo by se říci vymírající) odrůdě lidových muzikantů-samouků, kteří se namísto odborného školení v hudebních přípravkách učili přímo od lidových muzikantů – odposlechem, trpělivým napodobováním, odpozorováváním takzvaných grifů – osobitých smyků, melodických ornamentů, modulárních postupů. Touto cestou se Martin Hrbáč nejprve Kubíkovi po boku, posléze v čele vlastní muziky vypracoval v jedinečnou, nezaměnitelnou osobnost, vedle níž a spolu s ním vyrůstá už několikátá generace muzikantů. Také proto se stal oprávněným dědicem Kubíkovy muzikantské přezdívky – Majstr. Jeho hra i hlas jsou zachyceny na celé řadě rozhlasových záznamů i na hudebních nosičích; k nejvýznamnějším patří Horňácký hudec Martin Hrbáč (Gnosis 1995), Pěkné zkázáníčko (VN, 1999) a Horňácká cimbálová muzika Martina Hrbáče (PP, 2008). Ku příležitosti jeho sedmdesátin vyšel knižní sborník příspěvků a vzpomínek jeho muzikantských přátel Zahrejte ně, Majstre (Albert, 2009), jehož součástí je CD s archivními nahrávkami Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče. Pokračovatelem rodinné hudební tradice je syn Martin, který hraje na housle a kontrabas; příležitostně hostuje v muzice svého otce.
-Helena Bretfeldová-