V roce 1984 byl Alexandr Hajdovský jednatřicetiletým vychovatelem, který by se rád živil hudbou, ale byl v tomto ohledu bez šancí. Jako hudebník toho přitom za sebou měl už hodně: od roku 1974 koncertoval s osobitou folkrockovou skupinou F.O.K. (vystupovala na Portě i na Pražských jazzových dnech), byl členem rockových kapel Stehlík, Švehlík a Marno Union, krátce hrál i v Extempore, Amalgamu a Kilhets. Všechno to byly pilíře pražského alternativního rocku – byť oslovovaly relativně nepočetné publikum, koncertovaly zřídka a neměly žádnou šanci vydat desku.
První domácí nahrávka Manželé I. (1982) přímo navazovala na folkové písničkářství F.O.K. Už v následujícím roce Hajdovský s Gärtnerem zjistili, že si po hudební stránce vystačí sami a kolekci náladových, „enovských“ instrumentálek příznačně nazvali Kluci hrajou líp než holky. Hajdovský se v té době ještě stále pokoušel koncertovat se Švehlíkem, který si z taktických důvodů změnil název na Marno Union. V dubnu 1983 vystoupil s Marno Union naposledy, přišla kampaň „Nová vlna“ se starým obsahem, což pro něj bylo další stvrzení marnosti všech snah o veřejné provozování hudby. Na třetí kazetě Manželů, Ruské desce (1983) hostoval kytarista Pavel Richter, dlouholetý Hajdovského spoluhráč. Ta nahrávka – při vší své nápaditosti a originalitě – stále dobře zapadala do dosavadní linie Hajdovského tvorby, rozkročené mezi folkem a nekonformním rockem.