Hudbu Cymbelínu není možné jednoduše zařadit do určité žánrové kategorie. Dříve se "novinářská" přirovnání pohybovala kolem výrazů jako poetika, prostota, vtip, barevnost, avšak v poslední době (zejména v souvislosti s albem Těba) to jsou spíše zemitost, přímočarost.
Současní členové skupiny přináší zkušenosti z rocku, cimbálové muziky i jazzu. Kontrast těchto hudebních "extrémů" spolu s tvůrčím nadáním Tomáše Šenkyříka a Vlaďky Krčkové dává vzniknout originálním písním, z nichž každá jakoby žila vlastním životem. Inspiraci hledá Cymbelín také v poezii, literatuře, moderní vážné hudbě nebo v lidových textech. Jak praví kritik, "jisté je, že Cymbelín nejen píše a skládá, ale také čte a poslouchá."
Cymbelín koncertuje (ať už samotný nebo v rámci jiných projektů) v klubech po České republice, na festivalech i na dalších spřízněných scénách. Se svojí hudbou navštívil Velkou Británii a naposledy Norsko (Pražské jaro v Drammen, 2002).
V minulosti Cymbelín spolupracoval s různými literárními či hudebními osobnostmi – např. s Petrem Skoumalem, Zuzanou Lapčíkovou a Radůzou. Významnou kapitolou v historii kapely je hudební spolupráce s Karlem Plíhalem, se kterým skupina také absolvovala řadu koncertů.
Cymbelín zatím natočil dvě alba, která mají společné dvě věci – obě byly natočeny ve studiu "V" ve Zlíně a obě vyšly u brněnského vydavatelství Indies Records. Debutové album Cymbelín vyšlo v roce 1999, druhé album Kolem osy v roce 2001. Tyto dvě desky jsou vyústěním období, kdy Cymbelín hrál převážně akusticky, inspirován šansonem, folkem a vážnou hudbou.
Třetímu album Těba předcházely změny jak v obsazení kapely, tak v charakteru hudby - kapela se elektrifikovala a rozrostla o bubeníka. Cymbelín se ovšem neodklonil od své typické poetiky a také originálního hudebního uchopení lidových písní. Vedle nich a několika textů Vladimíry Krčkové přináší album také zhudebněné verše básníků jako například odvážně pojaté Seifertovo Moře nebo dvě básně Zuzany Novákové.
V roce 2006 Cymbelín pozastavil svoji koncertní a tvůčí činnost