Chorchestr

Za datum narození Chorchestru mužeme považovat první jarní den roku 97´, ale i kterýkoliv jiný den roku 96´ v němž se zvolna rozpadaly skupiny jáMOR a My všichni.
Zpočátku jich bylo sedm. Koncerty byly hlavně takovými večírky s publikem (což ostatně často platí dodnes), hodně se kalilo a trochu hrálo. Kapela poměrně záhy vešla ve známost . Snad táké díky nasazení a drzosti s níž hrála obecně známé soul-jazz-funkové standardy, tu jako banda punkerů s trumpetama, tu jako šraml, tu jako německý jazz. Na jaře 98 kapela nahrává své první demo a také se rozšiřuje na současných osm stálých členů. Příchodem trumpetisty a komika, učitele německého jazyka Milana Šmída vznikla kompletní dechová sekce.
Na jaře 99 se Chorchestr také objevuje v pořadu České televize Salón moravsko-slezský. V létě opět vystupují na větších festivalech: Mjůzik Karneval - Holešov, Letní filmová škola - Uherské hradiště, znovu Slovenské alternativné..., Sejdeme se na hrachovce - Val. Mez., TRUTNOV - Open air music festival, atd... Na podzim nahrávají druhé demo.
Na přelomu 1999/2000 opouští skupinu z rodinných důvodů dosavadní bubeník Petr "Stráťa" Stratil. Na jeho místo dosedá Petr "Potato" Zemánek. Tato první važnější personálni změna předznamenala to, co dříve či později zřejmě musí postihnout každou kapelu. Pokud band funguje na bázi čiré radosti z hraní a jeho hlavní náplní jsou koncerty, těžko se hledá čas pro vytváření vlastní hudby, nebo jen nazkoušení nového programu. Připočteme-li k tomu náročnost dojíždění do Holešova, neboť většina členů se záhy přestěhovala do Brna, začalo být celkem jasné, že kapela potřebuje nějakou zásadní změnu.
Předzvěstí těchto změn se stal odchod Petra "Potáta" Zemánka. V prosinci 2000 tedy bicí halasně ovládnul Martin Čech. Mladý zadumaný člověk, bubeník, jehož ruce jsou prodlouženími jeho paliček a hlava jako by připomínala rostlinu. Přišel do velmi těžkého období... Zpěvák a jednoznačný frontman Tomáš Hradil pocítil potřebu odjet do nějaké cizí země. Kam jinam, než do Nového Světa. Zkrátka co nejdál za velkou louži. Leckdo se podivoval, proč tento muž na svém místě, právem obdivován převážně něžnou částí publika, touží zanechat všeho a zmizet. Jenže hudba je psychicky velice náročná záležitost, soužití v kapele je jakýmsi úchylným partnerským vztahem, člověk se tím neustálým přesouváním rychle opotřebovává a hlavně je to řehole, odříkání a zase řehole! Byl proto osloven a povolán staronový člen Mario Buzzi. Kdysi Dionýsská část kapelky jáMOR. Kytarista, pěvec, elektronik - kakofonik. Stál také u zrodu Chorchestru, nicméně se rozhodl vystudovat JAMU a nabrat rozum. Když tak učinil, nastal čas znovu objevit skryté melodie a doříci nevyřčené.
Změna místa působiště jen prohloubila vzrůstající krizi. Pro Tomáše jenž stále neodcestoval, ale i Charmse Davida Heinze bylo čím dál komplikovanější dojíždět do Brna a účasnit se klokotu vznikajícího nového programu. Podobné obtíže postihly také Mejlu Šmída, který žije v Opavě. Vlaďka Dvořáková se ocitla mimo dění díky svému těhotenství. Po nějakou dobu probíhala snaha skloubit dva stávající póly skupiny. Fúze Tomáše a Maria však nefungovala tak dobře jak se očekávalo. Vrcholem období "fůze" byl koncert v pražské Akropoli. Atmosfera v kapelce se pak již jen zhoršovala. Situace vyústila v Tomášův odchod. Posledním koncertem na němž Tomáš prozatím naposledy zazářil se tak stalo vystoupení na nádvoří Moravské galerie 30.5.2001. Ztráta takové výrazné pěvecké osobnosti musela být vyvážena příchodem někoho, kdo by svým uměním a fluidem dokázal tuto kapelku posunout někam dál. Takovýto člověk se zjevil v podobě Dorky Blahutové, zpěvačky a violoncellistky brněnské alternativní kapely Tara Fuki. Jelikož není radosti beze smutku, opustil prozatím kapelu také Charms David Heinz po koncertě na Mjůzik Karnevalu v Žopech u Holešova.

Kapela ještě nějakou dobu pokračovala v koncertování, ale její aktivity postupně zanikali a v roce 2004 ukončila svoji činnost.